Adam Pekař o BMX Flatland: Jezdit za velkou značku, kterou nosí freestyle grupa lidí, je prostě splněný sen

alt

Zlínský rodák Adam Pekař patří ke špičce našich Flatland BMX jezdců. Tenhle zajímavý týpek začal jezdit z poněkud zvláštního důvodu, měl zdravotní problémy. Každopádně se našel a má za sebou pár slušných úspěchů. Například se stal vicemistrem Polska. Taky bydlí v indiánské osadě a aktivně jezdí zásadně v růžových kalhotách, i přestože ho přátelé prosí, aby je konečně vyměnil.

Jak ses ke kolu dostal? Přece jen, moc lidí tenhle sport nedělá...

Byla to volba menšího zla a taky trošku osud. V dětství jsem měl problém s klouby a dostal jsem revmatoidní artritidu. A když to máte ve všech kloubech a snažíte se jezdit na bmx kole jako člověk, a ne jen pro rohlíky, dost to bolí.

Jednou jsem uslyšel písničku Hiltop hoods nosebleed section a viděl nějakýho Australana, jak jezdí na kole, a v tu chvíli jsem zjistil, že nemusím jen sedět nebo ležet, ale můžu dělat sport, který by mě naplňoval. Více o tom prozradím v chystaném projektu ANOMALOUS.

Zmínil jsi svůj zdravotní problém. Myslíš, že je dobré jezdit i s nemocí, při které by se měl dodržovat klidový stav?

To je každého věc. Já dlouho zkoušel, co vydržím, co si můžu dovolit. Byly to měsíce čekání na rentgeny a ultrazvuky, jestli mě tohle období poškozuje nebo ne. A podle výsledků jsem si pak mohl dovolit činnost, která mi vyhovovala.

Jelikož je flatland spíše baletění, mávání rukou, nohou a podobně, tak to vnímám spíš jako protahování a činnosti, které zlepšují můj pohyb – pokud trénink nepřeženu. A taky to prospívá mé psychice. Nesedím jen doma, ale mám kamarády a lidi, se kterými funguju. A díky tomu, že jsem se nevzdal a nezvolil si život stylu minecraft a wowko, tak jsem teď prakticky zdravý, bez známek jakékoliv nemoci.

alt

Jaký je tvůj největší dosavadní úspěch?

Hahaha... lidi mě za to dost kritizují, ale jsem pro letošní rok vicemistr Polska. V Česku máme bájného Domera, tak jsem musel vyrazit do světa (smích).

Už si zajel plno závodů, i v zahraničí? Který tě bavil nejvíc a proč?

Nejvíce mě bavilo asi Flat dance, když jsem začínal jezdit. Byl to pro mě největší závod, který jsem kdy viděl. A jelikož jsem začínal, tak pro mě bylo asi největší vzrůšo absolvovat pětihodinovou cestu v koloně aut, ve které byl i Dominik Nekolný a celá řada špičkových riderů z ČR.

Jak je to s českou scénou? Ubývá jezdců nebo naopak?

Jezdců je víceméně pořád stejně, ale aktivně k závodům a propagaci sportu přispívá jen málo kdo. Docela mě to mrzí. Když jsem teď viděl v televizi mistrovství světa ve freestyle lyžování a snowboardingu, tak jsem si řekl, že postupem času by mohl být v TV i náš sport. Ale když na to v Česku lidi kašlou, nikdy se toho nedočkáme.

V tomhle sportu je těžké získat si přízeň nějaké firmy na sponzoring nebo podporu. Jak jsi na tom ty?

Já si vydřel každou podporu objížděním a sháněním vystoupení, akcemi pro děti, kterým jsme ukazovali zábavu, při které se dá bavit bez alkoholu, drog a podobně. V posledních letech jsem hodně vidět, i v kině jsem už byl a tenhle rok bych se měl zase v jednom z kin ukázat.

Podporují mě dvě značky - Too late, se kterou mám fakt hodně dobrý vztah, a která se mě ujala prakticky na začátku mé kariéry, a druhá značka je značka Meatfly. Prostě splněný sen - jezdit za velkou značku, kterou nosí freestyle grupa lidí, a mít profil na jejich stránce. Je to prostě velká prestiž a myslím, že i motivace pro kluky ze skateparku, kteří se mnou jezdí.

alt

Čím myslíš, že je potřeba scénu oživit?

Spíš by se měla udělat očista od předsudků: flatland je pro teplé, flatland dělají máčky a podobně…Já flatland dělám ze zdravotních důvodů a je to pro mě jediný sport, který si můžu dovolit, a který mě drží v optimální zdravotní i psychické kondici. Jak už jsem zmínil, v projektu Anomalous se o tom rozpovídám víc, takže věřím, že si najde více lidí stejnou cestu jako já.

Proč myslíš že lidi u tohoto sportu moc nevydrží?

Je to dřina. Když jsem začínal, tak se mi smáli i kamarádi, se kterýma jsem dřív jezdil. Postupem času jsem se vypracoval a přicházejí omluvy. Kdyby se dali základní flatlandové triky udělat jako ve streetu, tak to jde. Ze začátku ve streetu párkrát vyletíte do vzduchu a hned se vám něco povede. Ve flatlandu je časové měřítko jiné, úspěchy se dostavují za týdny a měsíce.

Často jezdíš i vystoupení na diskotékách a plesech. Jak si tady tohle užíváš?

Je to fajn pocit. I když se něco nepovede, tak máme vždy velkou podporu a pochopení diváků, kteří nás motivují a posouvají naše hranice už v průběhu vystoupení. V tu chvíli si připadám jako „bmx star“ a tohle je sen snad každého jezdce. Na druhou stranu mám holku, kterou mám moc rád, a bohužel se mnou nechce vystoupení objíždět, takže to dopadá tak, že si odjedu svoje, vypiju colu s kamarády a jdu do postele dřív, než odbije půlnoc.

Co tě donutí vstát a jít tvrdě trénovat a co tě na sportu nejvíce baví?

Donutí mě vždycky motivace nemít „mischelina“ na břiše (smích)... Popravdě ani nevím, ale vždy, když jsem na kole, tak se držím hesla, že správný baleťák by měl být se svým kolem jako jedno tělo a to se mi daří někdy až moc, hlavně při pádech (smích). Mám prostě radost z jízdy, ke které se v poslední době váže popularita, a já nemůžu zklamat lidi, kteří mi věří a podporují mě.

Co by jsi doporučil začátečníkům nebo lidem co chtějí s BMX Flatlandem začít?

Určitě nejezděte na tréninky typu „dojedeme na hřiště a řešíme, která spolužačka si na instagramu vyfotila větší výstřih“. Mobil prostě za řídítka nepatří, to je první věc. Druhá věc je, že když mobil chybí, tak vás nuda nutí trénovat.

Jezděte od základů. Klidně si pusťte nějaký „old school“ videa, kde jsou borci z 80. let v integrálkách a když vám nějaký trik padne do oka, tak ho zkuste. Ty „old school triky“ jsou lehké a naučíte se na nich ovládat kolo a zjistíte, jak ovlivňuje váš postoj těžiště. A až se naučíte jeden, dva triky, tak si vyberte směr, kterým ty své triky chcete rozvíjet... pak se potkáme na závodech.

Jinak mýty o tom, že na patnáctikilovém kole se nedá jezdit, jsou trochu zcestné. S patnáctikilovým kolem se z vás stane korba, na kterou poletí holky, a ještě k tomu vám pak půjdou líp triky, až postupně obměníte těžké díly za lehčí.

Chceš něco říct na konec?

Chtěl bych z celého srdce poděkovat své mamince, která pro mě dělala první, poslední, abych mohl dělat sport, který mě naplňuje. A taky bych chtěl poděkovat paní doktorce Jarošové, která mě dostala zpátky do normálu a využívá mě teď jako svůj výtvor medicíny při seminářích biologické léčby (smích).