Baltasar Kormákur o filmu Everest: Hory samy nabízejí způsob, jakým lze příběh převyprávět

Do kin dorazil film o skutečném dobrodružství při výstupu na nejvyšší z nejvyšších vrcholů světa – Everest. Na serveru Extreme.com vyšel zajímavý a inspirativní rozhovor s režisérem Baltasarem Kormákurem. Fandům vysokohorského lezení přinášíme jeho překlad.

Co tě přitahovalo na projektu Everest?

Měl jsem příležitost udělat něco pořádného. Scénář se povedlo napsat tak, že neupadl do obvyklých pastí hollywoodského příběhu. Dovoloval filmu zůstat opravdový a lidský, bez záporných postav a hrdinů, které tak často vídáme.

Příběh je silný svojí vlastní podstatou, takže nepotřebuje žádné vylepšování. Hory samy nabízejí způsob, jakým lze příběh převyprávět.

Film se zakládá na události z roku 1996. Věděl jsi o ní hodně?

Jo, pamatuji si to, protože toho roku se mi právě narodila dcera a tento tíživý příběh jsem měl dlouho v sobě. (V roce 1996 se stalo při výstupu na nejvyšší horu světa několik tragédií, zemřelo osm horolezců a započala debata o komerčních výpravách na Everest, pozn. red.)

Obsazení je neuvěřitelné. Odmítl někdo roli po té, co si uvědomil, že natáčení bude hodně vyčerpávající?

Ne, ale zkoušeli to hned, jak jsme začali, teprve si uvědomili, o co půjde. Mysleli, že to nedokážou. Nechtěl jsem ale, aby odešli, a myslím, že ti, kteří se zpočátku báli, byli nakonec opravdu spokojení, že to dokázali.

Jak se připravovali?

Jason Clarck, Josh Brolin a Martin Henderson trénovali s průvodci. Jake (Gyllenlhaal) v té době hrál v jiném filmu, takže neměl tolik času na přípravu. Ale než dorazil na natáčení, pokud vím, tak lezl a také trénoval. Bez tréninku jsme nikoho do hor nepouštěli.

Jak jste vybírali místa na natáčení tak ohromujících scenérií jako Everest?

V Kátmándú jsem prošel a vystoupal všecko, co šlo. Chodili jsme po úpatích hor, až se všem udělalo zle a navíc se zhoršilo počasí, takže jsme je museli rychle odvážet helikoptérou. Takhle jsme to dělali týden.

Hercům s batohy nikdo nepomáhal, jakoby se vrátili na filmovou školu a nosili týmu vybavení. Tohle cestování po kopcích nějak spojilo všechny dohromady. Pak jsme odjeli do Itálie, a to bylo taky dost náročné, protože teplota klesla na -30°C a dalších šest týdnů se to moc nezměnilo.

Která scéna působila největší obtíže?

Některé scény jsme v přírodě nedokázali natočit, byly obtížné, nebezpečné a přitom důležité. Proto se natáčely ve studiu. A i tam to bylo velmi obtížné.

Myslel sis někdy, že jsi zašel příliš daleko?

Jo, asi tak každé ráno v sedm hodin, když jsem vstával k natáčení.

Jsi herec, producent a režisér. Co děláš nejraději?

Jednoznačně režii. Dává mi pocit naplnění. Produkce vychází z nutnosti, protože točím své vlastní filmy. Považuji se za režiséra. Hraní je pro mně spíš něco jako dovolená.

Film ukazuje to nejkrásnější a nejnebezpečnější z matky Přírody. Myslíš, že právě tohle horolezce nejvíc láká?

Myslím, že na to lze nahlížet mnoha způsoby. Jedna věc je bezpochyby krása. Potřeba spojit se s tím a porovnat sebe, přírodu a porozumět tomu. Také myslím, že jde o existenciální věc. Uvnitř některých lidí je kousek, který chce žít naplno. Skrývá se to někde uvnitř a čím víc se tomu přiblížíme, tím živěji se cítíme.

Řada extrémních sportovců mi to vysvětlovala. Někteří to tak cítili, ale málokdo to uměl vysvětlit, nebývají to filosofové ani psychiatři, ale horolezci, kteří to vnímají jako potřebu. Je to jako ptát se, proč nás baví sex. Je to z pradávna zděděná potřeba.

Trailer k filmu: