BMX jezdec Honza Hůlka po zranění: Chci znovu pocítit tu volnost ve skoku a radost z nově odjetých triků

alt

Šestnáctiletý Honza Hůlka z Třebíče se věnuje freestyle BMX. Kolo miluje už od malička a už tehdy ho fascinovaly skoky. Nejvíc ho baví dirty. Nedávno se stal členem Blackcomb týmu a také se bohužel vážně zranil.

Jak ses k BMX dostal a jaká disciplína tě nejvíc chytla?

Na kole mě bavilo jezdit už od mala a postupně jsem začal chtít dělat nějaké triky. Samotné ježdění mě začínalo tak trochu nudit, tak jsem se s kámošem poprvé vydal do místního parku, kde jsem na skoky spíš jen koukal, ale chtěl jsem se taky něco naučit. O rok později jsem dostal takové staré BMX, na kterém se toho moc naučit nedalo, ale když rodiče viděli, že jezdím a že mě to baví, dostal jsem na příští rok o dost lepší a přišel ten hlavní zlom.

Nejvíc mě baví disciplína dirt, protože pro ni máme v Třebíči nejlepší podmínky a všechny začátky jsem se naučil hned na hlíně. Taky proto, že mě baví skákat větší skoky s plynulými dopady, ne jako třeba u streetu. Ale když je pěknej skatepark, taky se rozhodně rád projedu.

Nedávno ses stal členem týmu Blackcomb. Je těžké sehnat sponzora?

Je to pro mě motivace a snažím se dělat co nejvíc pro to, aby spolupráce zůstala na super úrovni. Sponzoring se dá sehnat, ale je potřeba mít nějaké výsledky na závodech, trochu štěstí a hlavně ten sport dělat, protože tě baví a ne proto, že z toho budeš něco mít.

alt

Foto: 2 x Zdeněk Vít

Je to pár dní co tě postihlo zranění a ne malé. Co přesně se stalo?

Spadl jsem při tréninku jednoho těžšího triku a způsobil jsem si perforaci (protržení) tenkého střeva. Po vyšetření v nemocnici jsem šel ještě ten den na operaci.

Dá se vůbec takovým zraněním předejít?

Zranění občas jsou, tohle ale bylo vlastně moje první větší zranění, do teď jsem ze všech pádů vyšel s odřenými lokty a podobně. Předejít se jim částečně dá. Chce to soustředit se na danou jízdu, případně zkontrolovat na rozjezdu, jestli je v pořádku kolo nebo není někdo v trati. Taky je potřeba zkusit rozumně odhadnout hranici toho, na co mám a na co už ne. Triky by se každý měl učit postupně.

Určitě je pro tebe teď těžké být bez kola. Čím si krátíš dlouhé chvíle?

První dva týdny jsem byl hodně unavený a tak jsem většinou odpočíval nebo úplně spal. Teď už znovu chodím normálně do školy a volný čas si krátím focením. Nově už můžu chodit i plavat, což je dobře, alespoň nebudu úplně mimo formu, až zase začnu jezdit.

alt

Foto: Petr Růžička

Kdy plánuješ znovu sednout na kolo a začít skákat?

Během několika dalších týdnů už budu moct začít jezdit alespoň na „normálním kole“ a taky trochu běhat, což mi zase pomůže trochu se vrátit do kondice. Skákat budu moct asi do jednoho měsíce.

Co tě nejvíc motivuje, aby ses co nejrychleji uzdravil?

Motivuje mě třeba to, když vidím fotky ze závodů, na kterých jsem měl být a nemohl jsem je jet, nebo když vidím, jak se ostatní posouvají někam dál a já nemůžu jezdit. Ale celkově prostě cítím, že mi to chybí. Chci znovu pocítit tu volnost ve skoku a radost z nově odjetých triků.

Co bys poradil těm, kteří chtějí bmx zkusit, a právě takové zranění je odrazuje?

Je potřeba jezdit s rozumem a začít na menších skocích. Je jasný, že když stojíš na bmx první den a půjdeš hned na sedmimetrový skok, tak to asi nedopadne nejlíp. Taky bych doporučil helmu a chrániče, alespoň na kolena. Já používám i na holeně a kotníky.

alt

Foto: Josef Kozina

Je někdo, komu bys chtěl poděkoval za podporu?

Rozhodně rodičům za to, že vycítili, že mám cíl a chci se tomuto sportu věnovat, a postupně mě začali podporovat. Velký díky taky patří třebíčskému jezdci Tomášovi Zedovi, který to dotáhl na světovou úroveň a dal mi cenné rady nejen do začátků. Taky bych chtěl poděkovat třebíčské partě, konkrétně třeba Jiřímu Bublanovi, Petru Palíkovi a Zdeňkovi Vítovi za to, že vytvořili v Třebíči super podmínky pro ježdění, a Zdeňkovi i za spoustu super fotek. Díky i všem ostatním, kteří mi nějak pomohli a nevyjmenoval jsem je.