Eduárd Kotikov o breakdance: Tanec se stal mojí vášní, které jsem věnoval maximum

alt

Šestadvacetiletý Eduárd Kotikov se věnuje breakdance už deset let. Závodně i jako lektor v taneční škole Beat Up Zlín. Poprvé viděl breakdance v šestnácti na diskotéce a úplně ho to nadchlo. Dnes vyhrává soutěže, vystupuje se svou crew a tancování ho živí.

Jak ses vůbec k breakdance dostal?

Začínal jsem zhruba na přelomu let 2004 a 2005, kdy mi bylo 16 let. Tehdy jsem se jenom poflakoval a ničemu se nevěnoval. V té době jsem navštěvoval místní diskotéku „Music Land“, kde jsem poprvé viděl breakdance na vlastní oči. Místní „chalani“ tam udělali malé kolečko a ukazovali různé točky na zádech a na rukou, nechápal jsem, jak to dělají, ale řekl jsem si, že to musím umět taky!

Tak jsem přišel domů a snažil jsem se je marně napodobit. Asi pár měsíců na to jsem zjistil, že ve Zlíně působí breakova crew „Butterfly Moving“, která v té době byla na vrcholu. Tak jsem se k nim přidal a tak začala moje bboy kariéra.

alt

Začátky byly určitě těžké. Co tě u toho udrželo a drží dodnes?

V té době pro mě bylo asi největší motivací někam patřit, být jedním z Butterfly. Taky, když jsem viděl kluky z Butterfly, jak dávají triky, chtěl jsem je strašně moc napodobit a být taky tak dobrý. Což pro člověka mého vzrůstu nebylo nic lehkého, protože měřím 203 centimetrů a to není pro breakdance ideální. Dnes mě motivují hlavně battly, obzvlášť když dostanu na prdel.

Takže prohra tě víc namotivuje než vítězství?

Mě osobně prohra dodá velkou dávku motivace, protože si tak uvědomím, že je pořád na čem pracovat a zdokonalovat se.

Pamatuješ si na svoje největší zklamání v kariéře?

Občas mě zklamou moji studenti, do kterých investuji svůj čas, aby se něco naučili. Mrzí mě, že když už se dostanou na nějaký level, tak se na to vykašlou a raději se poflakují venku, ale to k tomu patří. Co se týče mojí kariéry, jsem spokojen, protože mám dnes svojí vlastní crew, se kterou dělám shows, a jezdím na soutěže. Taky si tancováním vydělávám, jako lektor a při vystoupeních, což byl můj sen.

alt

Tak to máš štěstí, že jsi jeden z mála a žiješ si svůj sen. Když se ohlédneš zpět, stálo to za tu dřinu? Šel bys do toho znovu, když víš jaká tě čeká cesta?

V podstatě tanec se stal mojí vášní, které jsem věnoval maximum, ať už osobní život, kdy jsem omezoval kamarády a šel raději na trénink, tak i vzdělání, nebo zdraví. Na otázku, jestli bych do toho šel znova, bych neváhal odpovědět ani vteřinu, protože díky breaku jsem měl možnost poznat skvělé lidi a místa. Takže ano, šel bych do toho znova. Dnes jsem moc rád, že se tomu mohu i nadále věnovat a doufám, že ještě nějaký čas budu aktivně pokračovat.

Zmínil ses, že vedeš školu, kde učíš děti tančit break. Co tě k tomu vedlo a jak se jim daří?

Ano, v Beat Up Zlín působím jako lektor breaku. Šéfka je moje žena. Děti učím, protože mě to baví, a je důležité budovat další generaci tanečníků, kteří zde budou, až já a moje crew skončíme. Rád bych, aby tady po mě zůstali mladí bboys, kteří budou i nadále reprezentovat moji crew „Reborn Squad“. Již dnes mají za sebou moji svěřenci několik místních battlů a vystoupení.

alt

Co považuješ za svůj největší úspěch?

Asi za největší úspěch považuji to, že se tomu i nadále aktivně věnuji, že dělám to, co mě baví. Za úspěch považuji i postup a vítězství na tuzemských soutěžích, účinkování v hudebních klipech, například pro Defuckto, měl jsem možnost vystupovat v zahraničí v tanečních shows, po hotelech v Chorvatsku a podobně.

Co bys poradil těm, co chtějí začít s breakem, ale váhají?

Poradil bych, ať neváhají a jdou do toho, protože v breaku si každý najde to svoje, ať už čistě tanec, nebo triky. Můžete se věnovat tomu, co vás baví.