Elois Roberts o navrhování pro MiPac: Když navrhujete doplňky, můžete si dovolit odvážnější přístup

Batohy a doplňky značky MiPac dosáhly během několika krátkých let úspěchu napříč kontinenty. Na jejich rostoucí popularitě má lví podíl každoroční spolupráce s návrháři na volné noze. Loni kolekci navrhovala rodilá Angličanka Eloise Roberts, která Blackcomb magazínu poskytla exkluzivní rozhovor.

Eloise pracuje ve vlastním návrhářském studiu. Zpočátku se věnovala hlavně vymýšlení textilních vzorů, nyní také ilustruje, tiskne grafiky a sleduje módní trendy. Spolupracovala s firmami Made in Brigton, Studio 108, Prey a samozřejmě se zmíněnou značkou MiPac. Zatím žije v téměř rodném městě Bath v jihovýchodní Anglii. Ráda vaří a užívá si společnosti.

Tvoje předchozí práce zářily barvami, ale MiPac jsi zvládla s tužkou a perem. Jak to šlo bez barev?

K designu mě dostala láska ke kreslení. Nejvíc mě baví vykreslovat detaily obrázků a spojovat je s výrobky. Hrozně mě nadchlo, že jsem právě tohle mohla dělat pro MiPac.

Když navrhujete doplňky, můžete si dovolit odvážnější přístup. Design je o barvách, ale někdy je klíčová jednoduchost. Nikdy bych se barev nevzdala, ale tyhle černobílé návrhy jsem si užila.

Často kreslíš zvířata, pro MiPac jsi navrhla vzory vlaštovek, kaprů koi a lebek. Čechům by to mohlo připomenout kresby Zdeňka Buriana. Co tě nejvíc inspiruje?

Návrhy pro MiPac vychází z obrázků zlatých rybek, které jsem si udělala pro sebe. S obchodním ředitelem Maxem Bainem jsme si prohlíželi stylové trendy, to je vždycky prvotní inspirace. Chtěl, abych vytvořila sérii tisků, které by tento styl kresby předvedly, aby bylo jasné, že na trhu uspějí, nasměřují módu o kousek dál a klienti jim budou rozumět.

Mám moc ráda grafiky a tisky, posouvá mě to k další tvorbě. Vzory vidím všude a proto chci tvořit pořád dál.

Můžeš popsat celý ten proces, od nápadu až do chvíle, kdy vidíš svoji představu vytištěnou na batohu?

Jak jsem už zmínila, začínám sledováním trendů. Vždycky musíte znát svého zákazníka a snažit se přijít na to, ve kterých vzorech se najde. Musela jsem také porozumět vizím a instrukcím z MiPacu. Pak jsem mohla experimentovat s kreslením a přemýšlet, jak co měnit. Zkoušela jsem různé „nastylování“.

Když někdy cítím, že se mi nedaří dosáhnout chtěného vzhledu, zkusím počítač. Každopádně, každý proces končí editací na PC. Když se doladí styl, hraji si s barvami, škálami a kompozicí. Po celou dobu komunikuji s lidmi z MiPacu.

Ti mi pak ukážou otisk vzoru, abych zkontrolovala, že je to, jak má být. Nakonec přichází nejnapínavější okamžik, kdy uvidím vzor natisklý přímo na výrobku.
Který vzor se zařadí ke kterému výrobku, o tom rozhoduje manažerka Nicola Wallace. Má to v oku. Teprve pak cítím, že ten design žije.

Jak vypadá den na volné noze?

Skvěle. Makám v ateliéru s dalšími sólo návrháři. Kreativní prostředí hraje obrovskou roli a hodně mě motivuje. Den po dni studuji trendy a to mi pomáhá vytvářet nové návrhy. Pak se vrhnu ke kreslícímu prknu. Pořád v tvůrčím nepořádku, šití, kreslení a malování. Počítač se stal nepostradatelným pomocníkem a s ním končím svůj den.

A poslední otázka, jak jsi se stal návrhářkou?

Myslím, že jsem to chtěla už ve škole. Vždycky mě bavilo kreslení a rodina mě k tomu vedla. Vzpomínám si, jak jsem nakreslila papriku a myslela si, že je asi doopravy dobrá.

Po škole jsem rok strávila na Fundation Art and Design a tam mě naučili nejvíc. Tam jsem se stala návrhářkou a bez svých učitelů bych nebyla tam, kde jsem. Chtěla jsem dělat práci, ve které mohu kreslit, tak jsem studovala tisk na textil. Bylo v tom hodně nadšení, ale také vytrvalého úsilí.