Gutowská o šetrné turistice: Nesmyslné náhodné rozdávání dárků je nejhorším způsobem pomoci

alt

Většina z nás plánuje letní dovolenou, přemýšlí kam a s kým vyrazit. Narazili jsme na serveru odpowiedzialnybiznes.pl na inspirativní rozhovor s politoložkou, cestovatelkou, odbornicí na Afriku a rozvojovou pomoc - Aleksandrou Gutowskou a přinášíme jeho zkrácený překlad. Aleksandra vysvětluje problematiku zodpovědné neboli šetrné turistiky, která na rozdíl od standardních „okukovacích“ dovolených klade důraz na porozumění místní mentalitě a kultuře.

Co to vlastně je zodpovědná nebo šetrná turistika?

Zabývám se rozvojovými tématy spojenými s mezinárodní spoluprací, ale jsem také průvodce, takže mě tato problematika zajímá. Podle kodexu přijatého Světovou organizací turismu v roce 1997 se dá zodpovědná turistika definovat jako vědomé a odpovědné chování ve třech oblastech: přírodní prostředí, společensko-kulturní základ a ekonomické vztahy mezi turisty a místními, jejichž zemi cestovatelé navštěvují. Já používám i termín vědomá turistika. Mezi běžnou a vědomou turistikou existují tři rozdíly. Při běžné turistice se díváme, při vědomé si všímáme. Obvykle slyšíme, ale při vědomé turistice rozumíme. A nakonec, ačkoli jsme normálně sami sebou, při vědomém cestování bychom měli myslet na to, že nejsme u sebe doma. Díky těmto zásadám bude pro nás výprava bohatší a místní lidé budou rádii, že jsme přijeli. Klíčová je pro nás úcta vůči lidem i místům, která navštěvujeme. Když někam jedeme, měli bychom mít informace a znalosti o dané kultuře, abychom se uměli správě chovat a reagovat na různé situace.

Jaké reakce máš na mysli?

Hranice určují lidé, kteří v těch místech žijí. V první řadě bychom neměli být motivováni jen tím, že my chceme něco udělat. Hranice naší odpovědnosti určuje v cizích zemích právě druhá strana.

Jaké chování ty osobně považuješ za nevhodné?

Hodně mi vadí paternalistické chování turistů, kteří navštěvují chudé země. Projevuje se to následovně - tohle jsme my, kteří patříme do rozvinutějšího světa, a vy jste ti, kteří patří do méně rozvinutého světa. Je to vidět na chování ve vztahu k těm lidem, ve způsobu komunikace, v tom, jak se ten vzájemný vztah rozvíjí. Dobrým příkladem je třeba rozdávání věcí, dobro, které ale zvýrazňuje rozdíly mezi těmi, co mají a těmi, co nemají. Takové nesmyslné náhodné rozdávání věcí je nejhorším způsobem pomoci.

Dalším probléme je, že se lidé často zkrátka bojí. Jedním z důvodů, proč vůbec jezdí na organizované výpravy a ne individuálně, je strach, že se jim něco zlého může přihodit, že jim něco zlého provedou místní „divoši“. A ten strach se projevuje v různých situacích, třeba mě osobně se stalo, že mi často někdo při placení špatně vydá peníze. Ale nebylo to kvůli tomu, že by mě chtěl ošidit, ale protože neuměl moc počítat. Dalším problémem jsou trávící potíže, které se objevují při stravování v hotelích. Turisté si mnohdy myslí, že jim někdo dává špatné jídlo. Já se snažím všem trpělivě vysvětlovat, že to je zkrátka jinou bakteriální mikroflórou. Nikdo nechce turistům ublížit, ale je to normální reakce organismu. Podle mých zkušeností je nejlepší blíže se seznámit alespoň s jedním místním člověkem a hned se nám změní celý obraz zdejší kultury a země.

alt

Je těžké změnit chování běžných turistů? Z toho, co popisuješ, to chce dlouhodobou osvětu.

Často mě udivuje, jak se chovají lidé, kteří mají ohromné vědomosti o světě, který velmi často navštěvují, a mnoho už viděli. V Africe jsem jednou byla s lidmi, kteří procestovali celou Latinskou Ameriku, celou Asii a zbývala jim jen Afrika. Měli ohromné znalosti, ale přitom byli jakoby zablokovaní, nerozuměli tamní realitě, na všechno se dívali vlastním prizmatem. Změna takového přístupu je opravdu náročná.

Změna se povede, pokud navážou bližší vztahy s kulturou, lidmi a zvyky. Mívali jsme takové večírky, navštěvovali jsme domácnosti těch lidí. Majitelka domu nám přichystala jídlo, sehnala muzikanty. Turisté byli uchváceni, otevřeli se, i přes jazykovou bariéru se snažili dorozumět, začali se místních lidí ptát na různé věci.

Podobný efekt mělo, když jsme navštívili místní školu, prošli se po ní, slyšeli, jaké tam mají lidé problémy, jak vypadá výuka. Turisté sami vymysleli, že by mohli zorganizovat sbírku a podpořit tu školu. Ale systematicky, ptali se, co by škola potřebovala, jak by mohli pomoci, jestli adopcí na dálku nebo něčím jiným. Když poznali místní problémy, už neměli potřebu rozdávat namátkou dárky dětem ve škole. Uznali, že pomoc musí být systematická a že peníze musejí dát řediteli, který je efektivně využije. A samozřejmě chtěli být informováni o tom, jak peníze využil.

Představme si, že za tebou přijde turista, který chce jet v létě na prázdniny a předsevzal si, že by se chtěl chovat jako zodpovědný turista. Co bys mu poradila, jak se chovat, na co si dát pozor?

Snažila bych se mu říct co nejvíc o místě, které chce navštívit. Měl by mít co nejvíc znalostí. Ideální by bylo, kdyby měl kontakt na někoho v to místě, kdo by mu všechno ukázal z perspektivy místních. Jde o to, aby ta výprava byla zaměřená na poznání a porozumění místu, které navštíví.

Existují nějaké bariéry, které brání lidem, aby se chovali zodpovědně?

Mentalita lidí ze střední Evropy je jiná než u lidí na Západě. Britové a Francouzi se chovají jinak, mají silnou koloniální minulost a na tom budují systém rozvojové spolupráce. Lidé ve střední Evropě mají tendenci tvrdit, že oni jsou chudí a jim by se mělo pomáhat. To by se mělo změnit. Měla by se zpracovat analýza cestovního ruchu a především motivace, kterou se turisté řídí a podle toho se pak snažit případně změnit jejich postoje. Žijeme v globálním světě, společenské změny přicházejí rychle a i my se čím dál víc otvíráme světu.