Historie plavek. Od koupání na Adama k bikinám

Podle archeologů je zřejmé, že lidé uměli plavat už v pravěku. Při delších přesunech totiž pravěcí lidé museli zdolávat řeky i mořské kanály. Plavecká technika našich předků tehdy napodobovala plavání zvířat, tedy styl hrabání rukama a kopání nohama. Ve starověkém Římě a Řecku se pak plavání stalo oblíbenou rekreační kratochvílí, stejně jako relaxační pobyt v lázních. Plavání se vyučovalo ve školách a bylo považováno za základ vzdělání. I ve starověkém Egyptě se plavání těšilo velké oblibě.

Ve středověku byl naopak kvůli tvrdé katolické morálce pobyt ve vodě považován za nemravný a v mnoha zemích bylo plavání a koupání v přírodě zakázáno. V rámci výuky sedmi rytířských ctností se sice mladí šlechtici museli pohyb ve vodě naučit, jednalo se ale o nejméně oblíbenou a zanedbávanou disciplínu, protože přímo nesouvisela s bojem a uměním války.

Během renesance se očista těla i plavecký sport opět dostaly do popředí a nebyly již tabuizovány. Plavat se učili šlechtici i vesnická chasa. Mezi měšťany se ale pohyb ve vodě dostal do popředí až v polovině 19. století, kdy ve městech vznikly první veřejné plovárny. Kromě rekreačního koupání začínali lidé vnímat plavání i jako sportovní výkon. V Londýně byl proto v polovině 19. století založen první plavecký klub a roku 1875 první plavec překonal kanál La Manche. Díky vzrůstající oblibě i uvolnění společenských pravidel se tak plavání zařadilo mezi olympijské disciplíny na prvních novodobých Olympijských hrách v Aténách v roce 1896.

Pralidé plavky neřešili

Naši předci se zpočátku nejraději koupali takzvaně na Adama, tedy nazí. Už ve starověkém Řecku i Římě, kdy se plavání stalo oblíbenou sportovní disciplínou, se však ženy zakrývaly dvojdílnými kusy látky, které lze označit za „praplavky“. Kvůli přísným etickým normám a striktní morálce se ale od 18. století razilo heslo „zahalit co nejvíc“. Ženy tak při lázni nosily koupací šaty s vrstvenými suknicemi a nabíranými rukávy podobné těm, které oblékaly i během dne. Tyto nepohodlné plavky byly vyrobeny ze silného flanelu a vlny tak, aby při styku s vodou nezprůhledněly. Do některých modelů koupacích šatů byla také zespod suknice všita závaží, aby při potopení látky nedošlo ke zvednutí suknice a zostuzení ženy.

Plavkovou revoluci nastartovala akvabela

Ke konci 18. století se sukně dámských koupacích šatů zkrátila až po kolena, nezbytností však byly punčochy. Ve stejnou dobu se objevila i neodolatelná kombinace blůzky a koupacích bombarďáků, které ženám pohyb ve vodě značně zjednodušily. Spojením bombarďáků a blůz do jednoho kusu oděvu časem vznikly i koupací kombinézy. Plavkovou revoluci připravila až akvabela Annette Kellermanová, která vystupovala v průhledných skleněných vodních nádržích ve speciálním přiléhavém oblečku. Ten nezakrýval ani ramena, ani nohy a krk, za což byla Kellermanová dokonce v roce 1907 při jednom ze svých představení zatčena pro „nedovolené odhalování“.

Osvobození = kratší a přiléhavé modely

Po tomto incidentu si zmíněná akvabela vyrobila plavky podobné dnešnímu neoprenu, které sice nadále kopírovaly její vnadné křivky, ale měly dlouhý rukáv, nohavice i límec. Od této chvíle ženy postupně zeštíhlovaly svůj koupací oděv a přiléhavý střih pomalu vytlačoval sukně a blůzy. Aby mohl být střih upnutý na tělo, do plavek se začal přidávat nylon a později i lycra a spandex. Tyto materiály dodaly plavkám elasticitu a pohyb v nich byl tedy mnohem pohodlnější. Nohavičky i rukávy dámských plavek se pomalu začaly zkracovat a jednodílné plavky už vzdáleně připomínaly dnešní modely.

alt

Bikiny potěšily muže a otřásly tehdejšími mravy

V roce 1946 byly v Paříži představeny dvojdílné bikiny, nejmenší plavky na světě, které odhalovaly téměř vše. I přes první protesty a zákazy jejich nošení na plážích je nakonec veřejnost vzala na milost. O to se zasloužil hlavně film A bůh stvořil ženu, ve kterém se v bikinách objevila Brigitte Bardot, čímž způsobila nákupní šílenství. Plavky se postupně staly módní záležitostí a každou dekádu měnily střih i barvu podle aktuálních trendů. Ve starších fashion magazínech tak lze nalézt plavky se špičatými košíčky či divokými průstřihy. Nezapomenutelné jsou i vysoce vykrojené jednodílné plavky s hlubokým výstřihem z počátku devadesátých let, které zpopularizoval seriál Pobřežní hlídka.

Pánské plavky revoluci nepotřebovaly, prostě se zmenšily

U pánských plavek byla jejich historie daleko jednodušší. Z koupací košile a kalhot postupně muži přešli na koupací kombinézu a následně oblékali už jen kalhoty. Ty se během let zkracovaly a získávaly těsnější střih, až nakonec vznikly dnešní klasické pánské plavky.