Jak surfovat, když nejsou vlny? …. a vznikl windsurfing

Historie windsurfingu se začala psát až v daleké Kalifornii. Dva vášniví surfaři dumali, jak se povozit po vodě, když zrovna nejsou ty správné vlny. Jednoho z nich napadlo v roce 1967 ke klasickému surfovému prknu připevnit plachtu s ráhnem a na světě byl windsurfing. O pár let později se proháněli čeští nadšenci i po našich přehradách.

Dva kamarádi žijící v Kalifornii moc rádi surfovali po mořských vlnách. Občas jim ale počasí nepřálo a proto uvažovali, jak to udělat, aby nebyli na vlnách závislí. Jima Drakea, vědce, který pracoval pro NASA, napadlo, připevnit k prknu trojúhelníkovou plachtu s ráhnem, za které se může surfař držet. K plováku ji přimontoval skrze kloub, aby se mohla pohybovat na všechny strany. A takto dal v roce 1967 do kupy první windsurfingovou výbavu.

Nedlouho poté druhý z dvojice, Hoyl Schweitzer, díky svým marketingovým schopnostem dokázal během velmi krátké doby tuhle zábavu rozšířit po celých státech, odkud putovala až do Evropy.

Pouhých pět let na to windsurfing objevili i čeští nadšenci. Windsurfingovou výstroj se pokoušeli zkonstruovat sami, ale bohužel bez úspěchů. Nicméně už v roce 1974 jistý Jan Pánek dovezl z Nizozemí originální sestavu značky Ten Cate. A kluci měli předlohu, podle které si začali sami vyrábět prkna. Z Honzy Pánka se časem stal v oboru dost úspěšný závodník.

Takto vypadala výroba windsurfu.

Sport se rozšiřoval po celém světě, pořádaly se závody na moři, ale i ve vnitrozemí na různých vodních nádržích a jezerech a v roce 1980 se windsurfing poprvé objevil v rámci jachetních disciplín na Olympiádě. Kde jinde než v Los Angeles.

Nezahálelo se ale ani v Československu. Úplně první závod v této disciplíně se u nás konal už v roce 1975. Podle informací České windsurfingové asociace se na přehradě Jesenice u Chebu tenkrát sjelo celkem 32 závodníků. O rok později už mohli změřit své síly na celostátním poháru. Postupně se přidávali další a další v 80. letech počty přihlášených vrcholily, musely začít vznikat výkonnostní třídy.

Sametová revoluce a otevření hranic na Západ samozřejmě pro windsurfing, podobně jako pro řadu dalších sportů, znamenalo nevídaný přelom. Závodníci se konečně dostali k profesionálním a kvalitním výrobkům a odložili pokoutně vyráběná česká prkna. V roce 1992 už máme svého zástupce, Patrika Hrdinu, na mistrovství Evropy a následné Olympiádě v Barceloně, kde skončil pětadvacátý. O tento sport začali mít zájem i sponzoři a čím dál více se profesionalizoval.

Na fotce je právě zmíněný Patrik Hrdina.

Během let se po celém světě prkna neustále vyvíjely a vznikalo mnoho windsurfingových disciplín. Dnes už windsurfing může představovat klidné klouzání po hladině, závody na rychlost, freestyle, skoky, salta a podobně. A právě freestylové triky dnes lákají mnoho mladých lidí. Windsurfing pro mnoho z nich nepředstavuje jen sport, ale životní styl.