Kai-b o bboyingu: Je to kombinace tance a sportu, svět svobody pohybu a objevování možností lidského těla

alt

Jakub Tománek neboli Kai-b je obyčejný kluk, který vyrůstal s kamarády na ulici a tropil klukoviny. Od malička ale měl díky rodičům vztah k hudbě a tancování. Dnes může s klidem říct, že se víc než polovinu svého života věnuje tanci a hlavně bboyingu, momentálně ve skupině Hollywood Stars Crew.

Co to vlastně bboying je?

Bboying je kombinace tance a sportu, otevřený svět svobody pohybu a objevování nových pohybů lidského těla. Vše za doprovodu hudby ve stylu funky a hip hop.

Jak ses k tomu vůbec dostal?

V dobách, kdy jsem tancoval hip hop, běžel v televizi klip RUN DMC It's like that a Bomfunk MC Freestyler. Tam jsem poprvé spatřil bboying a hned jsem si ho zamiloval. Bylo to přesně to, co mi sedlo, a co jsem v životě hledal. Ukojilo to mou hyperaktivitu a fantazii. Bohužel v malém městečku Hranice na Moravě v roce 2000 neexistovala žádná možnost se to naučit.

Jednou jsem vyrazil s kamarády na diskotéku, seděli jsme, pili pivko a nejednou se na parketě objevil člověk, který to tam z ničeho nic rozjel. Kamarádi věděli, že je to přesně to, co se mi líbí, ale já jsem byl hodně ostýchavý. Nicméně mě vyhecovali, takže jsem přiskočil za tanečníkem a seznámil se s ním. Byl to Lukáš Šedý.

Věřte nebo ne, ale v ten moment se mi změnil celý můj život. Lukáš mi řekl, že když seženu 10 lidí, kteří budou mít zájem, tak nás začne učit. A bylo to!

Začátky určitě nebyly jednoduché…

Začátky byly těžké. Neměl jsem v té době internet, nebylo kde čerpat inspiraci. Hodně jsem sledoval MTV a když se tam objevil nějaký klip, kde byla zmínka o bboyingu, hned jsem se to snažil naučit.

S Lukášem se z nás stali dobří přátelé. Vedl breakovou skupinu v Přerově, kam mě taky vzal na společný trénink. Tam jsem poprvé na živo uviděl někoho točit se na hlavě a další neuvěřitelní triky. S klukama jsem se seznámil a líbil se jim můj styl. Hned mi navrhli, abych s nimi jel za měsíc na Floormaster do Prahy. To bylo úžasné. Věděl jsem, že se na soutěži potkám s breakry, které vídám v televizi. To ve mně nastartovalo motor.

V Hranicích se naše skupina Hipnotic po dvou letech rozpadla a já s bráchou Filipem jsme přešli s klukama do Přerova. Lukáš už nás neučil, stali jsme se sami sobě trenéry. Největší motivací pro mě byla a je skupina, ve které s bráchou tancujeme dodnes. Je to už 12 let.

alt

A jak bys se svými zkušenostmi hodnotil současnou scénu v České republice?

Za začátku jsme jezdili hodně po republice, scéna byla vyhecovaná, motivovaná, mezi tanečníky byla rivalita. Dnes už vídáme bohužel jen fashion styl, ve kterém převládá zaměření spíš na lehké taneční věci. U nás je málo tanečníků jako my, kteří si pořád držíme ten styl „neuvěřitelných“ tanečních akrobatických prvků. Hodně tanečníků se vydalo směrem víc k tanci, dál od akrobacie, a tak se to učí i ti mladší. Takže to podle mě v Česku trochu ztratilo šťávu.

Takže jsme začali jezdit víc do světa. Máme projetou celou Evropu, zúčastňujeme se světových soutěží, utkáváme se s nejlepšími tanečníky světa. Česká bboy scéna je prostě slabá. Nehodnotí se náročnost prvků, ale to, co se dokáže každý naučit pomalu za jeden trénink. Samozřejmě je i málo sponzorů, což situaci jen komplikuje.

A jaký je teda základní rozdíl mezi bboyingem a tím, co dnes dělá většina lidí?

Bboying dnes většina lidí zná jako braek dance, což je zkomerčněný název. Bboying byl vždy o představení něčeho neuvěřitelného, co se člověk se svým tělem dokázal naučit. Dnes tanečníci předvádějí spíš break pózy, módu, ego a tančí základní prvky se špetkou originality. Hlavně ať je vystoupení co nejdelší, ale nic těžkého. Hodně se tanec zrychlil a tanečníci nedělají, díky tomu že se jejich taneční pózy podobají spíš hip hopu, tolik chyb.

Ty sám bboying i učíš. Baví tě to?

Učím už čtyři roky, hlavně děti od osmi let. Ale mám i jednu paní, co chodí trénovat se svým synem. Funguje to jako další pohon v mém životě. Jsem rád, že mohu lidem něco předat, zvlášť když vím, jak byly začátky těžké, když nebylo kde trénovat, od koho se učit. Chci dětem předat, co umím, a vést je k tomu, aby se pak samy rozvíjely a objevovaly dosud neobjevené.

Máš někdy krizi a nejradši bys toho nechal?

Co je to za otázku? Mám tanec v srdci, dává mi všechno, co potřebuju. Nemám ani pomyšlení na to, že bych toho nechal. Motivuje mě skupina, brácha, ostatní světoví tanečníci, děti, které učím. I v největších krizích mě zatím nenapadlo, že bych toho nechal.

Co bys poradil těm, kteří chtějí začít?

Vykašlete se na to, kolik je vám let. Nestyďte se. Jakmile přijdete na trénink, překonali jste v sobě tyhle dvě překážky a můžete začít. Připravte se na režim, který v první řadě znamená trpělivost, a pak teprve přijdou výsledky. A pak už to ve vás zůstane napořád. Kdo by měl chuť se mi ozvat, poradit se nebo cokoli jiného, můžete na mail: bboykibee@gmail.com.