Luboš Harbich o škole skateboardingu: Chtěli jsme umožnit nejmladší generaci to, co ta odrostlejší neměla

alt

Českolipské družení CL Skate má za sebou první úspěšný ročník školy pro začínající skejťáky. Za jejím založením stojí Luboš Harbich, otec čtyř mladých skejťáků, který, ač se na prkýnku neudrží, skejtování díky synům propadl. S magazínem si povídal o tom, jak dopadla první sezóna a proč se do tohoto projektu vůbec pouštěli.

Máte za sebou první sezónu školy pro začínající skejtry? Jak ji hodnotíte?

Myslím, že byla úspěšná v tom smyslu, že kluci byli školou pohlceni a začali chápat podstatu skateboardingu, především volnost pohybu, partu a pocit slasti při zvládnutí prvních triků na čarovným prkýnku.

Kdo do školičky chodil?

Přihlášených bylo 15 chlapců, pravidelně docházelo osm až 12.

Byli to začátečníci?

Většina dokonce poprvé ve skateparku. Lákal je sport, který bohužel širší veřejnost zatím jako plnohodnotný sport neuznává. Ale několik jich přihlásili sami rodiče, kteří chtěli dopřát svým dětem špetku adrenalinu.

alt

Co je vlastně celková koncepce školy? Spíš dělat něco, aby děti měly jak trávit volný čas, nebo hledat talentované závodníky?

Spíš jsme chtěli umožnit nejmladší generaci to, co ta odrostlejší neměla. Tedy možnost volného ježdění ve skateparku se staršími zkušenými skejťáky. Když si půjde šestiletý kluk zajezdit do skateparku jako jedinec, nemá šanci. Za hodinu se sveze tak dvakrát nebo třikrát, protože park je obsazen většinou staršími skejtry. Ty začátky, kdy nic neumíte, jsou pak hodně těžký.

Objevili jste za ten rok nějaké talenty?

Máme asi tři kluky, kteří jsou schopni už příští sezonu objet několik lokálních závodů, být vidět a sbírat zkušenosti. A my to s nimi chceme absolvovat.

Jak vůbec nápad na školu vznikl?

Nápad založit školu vznikl, když jsem denně trávil ve skateparku asi dvě hodiny se svým osmiletým synem. Uvědomil jsem si, že v této věkové kategorii tam nikdo jiný nechodí a to je škoda. Začal jsem o tom přemýšlet, navazovat kontakt s náctiletými skejtry a obklopen partou skvělých mladých kluků jsme založili sdružení CL SKATE. Vlastně oni založili, já jsem jen poradce se zkušenostmi v pořádání různých akcí.

alt

Takže váš vztah ke skateboardingu vlastně vznikl skrze syny?

Skateboardingem žiju zhruba 15 let, když začali jezdit moji starší synové. Vozil jsem je a jejich kamarády po republice, aby mohli závodit, každá dovolená se plánovala tak, aby poblíž bylo město se skateparkem, a prkno v autě bylo stejně často jako třeba bezpečnostní pásy. Ale nejvíc jsem všechno začal prožívat až teď, když jezdí moji mladší synové. Mám celkem čtyři a všichni jsou skejťáci.

Je legrační propadnout zrovna téhle zálibě s blížící se padesátkou a nulovou schopností udržet se na týhle zatraceně vzrušující věci. Já jsem byl od svých šesti let motorkář, mě můj táta přikrmoval benzínem.

Kdo jsou trenéři ve vaší škole?

V naší škole vyučují ti, kteří sami jezdí několik let. Jeden má pedagogické vzdělání v oboru tělovýchovy, někteří prostě jen ochotně zaskočí, když je potřeba a vyučuje i několik vrcholových jezdců, když přijedou domů do České Lípy. Máme tu i celorepublikově úspěšné a nadějné jezdce - Tomáše "JAVORA" Javůrka, Davida "DEJVA" Kotyzu nebo Honzu "KRÁBU" Krabce.

Kde vlastně trénujete a jak hodnotíte úroveň zázemí pro skejťáky v Lípě?

Trénujeme v místním skateparku, ke kterému nepatří žádné další zázemí. V horkých letních dnech dodržujeme pitný režim z vlastních zásob. Při nepříznivém počasí máme poblíž most. Lékárnu a košťata si vozíme svoje.
Za půl roku komunikace s městem se nám podařilo skatepark oplotit, dostat odpadkový koš a popelnici. Měli jsme přislíben domek, ale jelikož jsme v povodňovém pásmu, kde nesmí být žádné trvalé překážky, tento problém byl odložen na neurčito. Takže spokojenost jen částečná, ale komunikace s městem tu je a to hodnotím pozitivně.

alt

Co podle vás obecně děti a mladé lidi tolik láká na skateboardingu?

Děti a mládež láká volnost pohybu, potom něco, co nedělá každý. Skejt žije svým vlastním životem, stylem oblékání, hudby. Není tam tak početná komunita jako u masově rozšířených sportů, o to je tam možná větší soudržnost, vše se odehrává venku. Je v tom velká dávka adrenalinu a nebezpečí, pocit kontroly vlastního těla, možnost ježdění kdekoli i když (nebo právě) ilegálně.

V neposlední řadě je to dosažitelnost idolů. Skateboarding je vstřícný ke všem bez rozdílu, třeba na Štvanici malej kluk pojezdí vedle špičkovýho skejtra, myslím, že tohle třeba ve fotbalu neplatí.

Myslíte, že se dá vnímat vaše škola v regionu jako velký počin?

Naše škola umožňuje trénovat tři hodiny týdně pod odborným dohledem, ale kdykoli jindy si můžou mrňata přijít zajezdit taky. Mají základy chování ve skateparku, ví, jak se tam bezpečně pohybovat a jsou tedy rovnocenní těm zkušenějším. Jezdí a na PC už tolik času nezbývá.

Fotbalová hřiště mají obrovské rozpočty a většinou zejí prázdnotou. Skateparky jsou denně obsazeny desítkami sportovců bez zázemí, přes plochu jim přebíhají maminky s kočárky, aby si zkrátily cestu. Přitom atraktivita tohoto sportu je velmi vysoká, a proto každá nově založená škola je velkým počinem v rámci daného regionu. Města by si to měla víc uvědomovat a věnovat tomu větší pozornost.

Chystáte kromě dalšího ročníku školy ještě nějaké zajímavé akce, kempy, workshopy, …. na příští rok?

Chystáme spoustu zajímavých akcí ve spolupráci s podobnými nadšenci z jiných regionů, například jako součást závodů udělat ligu měst ČR, uspořádání dvoudenních závodů a podobně.