Lyžařská instruktorka: Každý se naučí lyžovat, pokud chce

alt

Lyžování se v Česku stalo jedním z nejmasovějších sportů. Stále více lidí také využívá profesionální lektory. Většinou do lyžařských škol posílají rodiče své potomky, ale často na svahu vidíme i dospělé začátečníky. O tom, jak je těžké naučit se lyžovat a čemu se od začátku vyvarovat, jsme si povídali s lyžařskou instruktorkou Romanou Szlauerovou.

Je rozdíl učit dítě a dospělého?

Určitě. U dětí je potřeba volit volnější styl a dovést je k lyžování zábavnou a hravou formou. Ne všichni dospělí by překousli jezdit po svahu a házet si s míčem nebo se uklánět s kloboukem.

Preferuješ jednotlivce nebo skupiny? Jak moc je vůbec efektivní skupinové učení?

Podle mně je efektivnější výuka jednotlivce. Můžu se opravdu věnovat pouze jednomu konkrétnímu zákazníkovi. Na druhou stranu u některých dětí ale platí, že když jsou sami s instruktorem, nemají takovou snahu jako v kolektivu, kde se chtějí předvést před kamarády a dávají si více záležet.

Jak dlouho trvá, než se úplný začátečník naučí sjet a vyjet kopec?

Tohle je velmi individuální. Některým trvá déle, než se naučí dělat otáčky v pluhu a zastavit. Což je pro instruktora známka, že může s dotyčným na vlek. Jiní to zvládnou velmi rychle, ale další pokroky už nemusí přicházet tak plynule.

alt

Stalo se ti někdy, žes měla žáka, který se prostě nenaučil lyžovat? Byl naprostý antitalent?

Já si myslím, že každého jde naučit základní styl, pokud chce. To, že bych nenaučila někoho lyžovat, protože byl totální nemehlo, se mi nestalo. Spíš se stávalo, že dítě odmítalo spolupracovat. Prvních deset minut plakalo, že nemá maminku, po dalších pěti minutách mělo hlad, za další chvíli potřebovalo na záchod, za každou věc, kterou zvládlo, potřebovalo dostat odměnu a podobně. Taky není dobré, když vám celou dobu stojí za zády rodiče a radí.

Podaří se ti dítě vždycky nějak namotivovat? Nebo to někdy vzdáš?

Naštěstí se mi většinou podařilo dítě k nějaké aktivitě přimět. Většinou se mi podařilo najít něco, co dítě baví a přenést to do lyžování, případně motivovat přes rodiče. Ale u jednoho dítěte se opravdu nic nedalo dělat, prostě lyžovat nechtělo.

Pokud se někdo přihlásí, že už lyžuje a chce zlepšit styl, jak dlouho obvykle trvá, než se dostaví efekt?

To je hrozně individuální. Záleží jaký styl dotyčný má předtím, než se chce zlepšit, a jak moc už ho má vžitý. Čím je člověk starší, tím je horší ho určitým návykům přeučit.

Můžeš nějak popsat techniku, jak postupuješ u učení?

Úplně od začátku nejdřív učím dítě chodit v lyžařských botách, potom přichází postupně pohyb s jednou lyží a se dvěma. Když zvládá pohyb, je fajn trénovat i pád a zvednutí se ze země. Doporučuju nechat dítě, ať se postaví samo.

Poté následuje jízda z velmi mírného kopce s lyžemi paralelně a zastavením samovolně v mírném protisvahu, nebo na rovince. A pak už začíná pluh a brzdění v pluhu. Pokud neudrží nohy v pluhu, držím ho za špičky, ale někteří to zvládají sami. Pak teprve přicházejí oblouky.

Vidíš někdy, že rodiče učí děti jezdit sami a dělají vyloženě chyby? Čemu by se měli vyvarovat?

Každý se snaží dítě naučit jezdit nejlépe, jak to zvládne. Velmi často rodiče okoukají styl od instruktorů, které vidí na svahu, ale pak to použijí nesprávným způsobem. Například naklánění se v zatáčkách. Velmi často se naklánějí na opačnou stranu, takže dítě pak zatěžuje špatnou nohu a podobně.

Občas se objeví rodiče, kteří mají dítě na provazu. To bych vynechala úplně, protože pokud má dítě pořád jistotu, že ho někdo drží, nezjistí samo, co s ním lyže udělají, a když po určité době není na pásu, sesviští z kopce šusem dolů, protože neví, jak zareagovat.

Na závěr, stalo se ti někdy, že se dítě od rodičů prostě nenechalo nic naučit a v lyžařské škole mu to nakonec šlo? Že prostě rodiče bojkotovalo?

To se stává poměrně často, ale jsou i případy, kdy dítě bojkotovalo instruktora a s rodičem mu to šlo celkem obstojně.