Maen Hammad o svém filmu: Skateboardy přinášejí radost lidem, které tísní okupace

alt

Krátký film Maena Hammada Kickflips Over Occupation (Kickflip nad okupací) je překrásně natočeným a důvěrným portrétem malé, ale rostoucí palestinské subkultury. V 22 minutách přibližuje divákovi potěšení a svobodu, kterou skateboarding vnáší do životů mladých lidí stísněných izraelskou okupací. Jejich situaci režisér Hammad odmítá romanizovat a naopak ukazuje, jaký vliv na mladé Palestince okupace má.

Interview s palestinsko-americkým režisérem vedla pro server The Electronic Intifada britská nezávislá spisovatelka a novinářka Sarah Irving, která v Palestině pracuje a cestuje po ní od roku 2001. Přinášíme překlad rozhovoru.

Meane, co tě prvně přivedlo k natočení takového filmu?

K natočení tohoto filmu jsem se rozhodl poté, co jsem v létě 2014 jel do Palestiny. Jak ve filmu zmiňuji, vracel jsem se tam poprvé po deseti letech, předtím jsem tam naposledy byl za druhé intifády.

Tohle léto mi otevřelo oči, takovou Palestinu jsem nikdy předtím nespatřil. Když jsem potkal děcka na skateboardech, poznal je blíž, bylo to ohromně vzrušující. Vyprávěli mi, jak jim prkna posílali příbuzní z ciziny, nebo jak dlouhé měsíce čekali na organizaci SkatePal, která jim poslala vybavení. Vyprávěli o úsilí, které stojí za skatebordováním na Západním břehu Jordánu.

Tyto příběhy mě inspirovaly k práci na filmu. Koncem léta jsem se vrátil do Ameriky a věděl jsem, že při další návštěvě Palestiny budu připraven k natáčení dokumentu. Po nepříjemné krizi identity a zcela ohromeného Palestinou mě vyrazili z práv (vlastně jsem nikdy pořádně nezačal studovat, měl jsem dokončit první ročník) a věděl jsem, že chci zpátky do Palestiny.

alt

Zamluvil jsem si let na březen 2015, takže mi zbývalo šest měsíců na sehnání financí a přípravy. V hlavě jsem měl název Kickflip nad okupací. Bylo to hodně náročné, protože jsem pracoval ve třech zaměstnáních najednou, nemluvě o přípravě na GRE zkoušky (maturita) a přípravě na univerzitu. Ale všecko vyšlo a ušetřil jsem dost peněz na koupi kamery, mikrofonu, stojanu a čočky. Rozpočet na celé vybavení činil 1500 dolarů.

Měl jsem velmi málo zkušeností s editováním a natáčením, vše jsem se učil „naostro“. Prostě jsem točil všechno, co mi přišlo důležité … jízda taxíkem, výuka skatování, ulice, setkání s vojáky, doslova cokoliv. Kamarádi mi říkali „ten chlápek s kamerou“. Po natáčení všecko našlo své místo, měl jsem nahrávky za pět měsíců a jasnou představu, co se chystám sdělit.

Kolik mladých lidí doopravdy v Palestině skatuje?

Myslím, že těch, co sami vlastní prkno a jezdí, není přes deset. Myslím tím jezdit alespoň jednou, dvakrát týdně. To bych nazval jádrem, s těmi jsem nahrával rozhovory, ti jezdí v ulicích.

Ale nejmíň 50 nebo 75 dětí trénuje na skate lekcích ve čtyřech různých parcích (Ramallah, Qalqiliya, Bethlehem and Zababdeh). Nevlastní prkno, ale jezdí během lekcí. Tento podzim se má také stavět nový park v Nablusu.

Nemohu mluvit o Gaze, nikdy jsem tam nebyl a o tamější skate scéně toho moc nevím. Rád bych, aby se skatování do Gazy rozšířilo, ale nemyslím si, že tomu okupace pomůže.

Existuje někdo, komu bys ten film rád ukázal?

Rád bych ho ukázal všem, ale obzvlášť silný bude pro mezinárodní diváky. Domnívám se, že každý, kdo někdy měl skateboard nebo o skatování něco ví, se díky filmu dozví něco nejen o okupaci, ale také o jezdcích z Palestiny.

Ke konci jsem se rozhodl založit příběh na rozhovorech, protože jsem věděl, že slova reálných jezdců jsou daleko silnější než moje. Řekl bych, že jezdci ze Států a Evropy jejich příběhy ocení, protože to, co pro ně znamená prkno, se nepodobá ničemu jinému.

alt

Také chci, aby to viděli kritici Palestiny a Palestinců, protože toto video ukazuje jiné mladé Palestince. Tyto děti zpochybňují stigma barbarských teroristů, kteří házejí kamení. Jsou to normální děti, které se snaží žít normální životy na hodně neobvyklém místě.

Ve filmu vidíme pár skate holek. Skateboarding je považován hlavně za klukovský sport. Kolik holek v Palestině jezdí?

Pár starších holek, ale spíš chodí na lekce a nepatří do skatového jádra. V Betlému existují lekce pro kluky a pro holky a ve skutečnosti holek chodí stejně, ne-li víc. Jinými slovy jsou stejně dobré.

Skatebording a další projekty mladých lidí mají doopravdy potenciál změnit jejich životy, nebo myslíš, že jim pouze usnadňují život za okupace?

Ta otázka se mi líbí. Myslím, že to doopravdy může změnit hodně. Vidím to na skupině lidí, kteří jezdí každý den. Skateboard pro ně znamená to, co pro mně, když jsem byl mladší, snad ještě víc. Těžko si to představí ten, kdo nejezdí, ale rozměr sebezdokonalování doopravdy existuje. Tyhle děcka navíc potkávají díky skatovým projektům spoustu cizinců a mohou nahlížet do jejich životů.

Také pro ně skatování představuje bezpečné útočiště a skvělý nástroj změny. Aram, který byl dvakrát postřelen, má ve skateboardingu místo, kde přebývá, na rozdíl od protestů a nepokojů. Takže určitě je to způsob, jak snést okupaci, ale také způsob, jak změnit životy.

Jak vidíš budoucnost skateboardingu v Palestině?

Další krok je budování skateparků a snad i skatový obchod. Tyhle dvě věci zaručí větší počet jezdců. Parky a získávání vybavení pro lekce fungují pod křídly SkatePal a upřímně, odvádějí ohromnou práci. Každé léto budují nový park, což je úžasné. Skate Aid zase zbudovala betlémský park. Děti v ohrožení a sirotci jsou nadšeni z každé jednotlivé lekce.

Prostě nejdůležitější je sehnat vybavení. Děcka jezdí do Jordánska nebo čekají, až na Západní břeh přijede s vybavením někdo z rodiny nebo z kamarádů, a to brání rychlejšímu rozšíření skatování. Myslím, že kdyby tam byl obchod, který by prodával to nejzákladnější vybavení, že by se věci hodně pohnuly.

Jak jednou děti vidí prkno a zkusí si ho, jsou ho plní a pořád se ptají, kde jsem ho sehnal, protože ho také chtějí. Odpovídám, že v Americe, protože v Palestině prostě žádný dostupný obchod není. Domnívám se, že myšlenka místně vyráběných prken je super. Nevím, jestli mají nářadí a dřevo, aby to zvládli, ale bylo by skvělé vidět palestinskou skatovou firmu.

Hrozně mě zajímá budoucnost palestinského skatování, protože je to tak nové. Žádné z palestinských děcek nemá prkno déle než dva roky, a tak je zajímavé sledovat, jak se sport bude vyvíjet.

Trailer k filmu Kickflips Over Occupation