Na prkně písečnou dunou. Znáte sandboarding?

alt

Sandboarding – sjíždění písečných dun na snowboardech. Kdo by čekal na zimu, když si může na prkně zařádit i v létě a na poušti. Na první pohled se to zdá být úplný úlet a přitom se nejedná o módní výstřelek posledních let. Vydavatel časopisu Sandboarding Lon Baele tvrdí, že sjíždění písečných dun na dřevěných nebo keramických destičkách lze doložit již v Starém Egyptě.

Ale zpět do současnosti. Jak vůbec taková jízda na písečném prkně vypadá? Spodní strana prkna se maže speciálním voskem. Obvykle se jezdí v mírném předklonu, méně často, ale rychleji, v leže. Ale na první pohled jízda vypadá dost podobně jako na sněhu. Dnešní sandboardisté si to celkově sviští docela rychle, oficiálně zaznamenaný rekord překračuje 80 km/h.

Fandové sjíždějí pouštních dun řádí v podstatě na všech kontinentech. Kromě Chile a Peru se jezdí třeba na australský ostrov Kangaroo Island, do Egypta, Namibie a mnoha dalších míst.

Ale pozor! Nejbližší spot, kde se mimochodem odehrávají mistrovství světa, je i pro nás Středoevropany velmi snadno dostupný. Nejedná se ani o horké exotické pouště, ani o pláže cizích světadílů, je to Monte Kaolino (Kaolínová hora) v Německu u města Hirschau. Vznikla jako vedlejší produkt těžby a je přístupná prakticky po celý rok. V zimě i v létě tam funguje lanovka. Od českých hranic je to necelých 50 km, takže 1,5 hodiny jízdy z Plzně.

Za zmínku stojí i USA. V Oregonu v roce 2000 otevřeli sanboardový Sand Master Park, který má dráhy, rampy a vcelku připomíná snowboardový park. Duna dosahuje výšky přes 90 metrů a stačí i velmi zkušeným jezdcům.

Trocha historie

Nejstarší fotografie sandboardistů podle vydavatele časopisu Sandboarding pocházejí z doby kolem druhé světové války. V 50. letech se zase sjíždělo na lyžích na floridské Sand Mountain, pískové hoře, která vznikla jako vedlejší produkt po těžbě fosfátů. V šedesátých letech se jízdě po písku věnovali průkopníci prknových sportů z okolí surfařské subkultury, objevovali možnosti pouštních dun. Mezi tyto průkopníky patřil i Jack Smith, který přejel na skateboardu napříč USA. V sedmdesátých letech začal zmíněný Lon Baele pracovat na sandboardu, skutečném písečném prknu, které by bylo určeno čistě na sjíždějí dun.