REPORTÁŽ: Na Rychlebkách to žije! Dobrovolníci vylepšovali další dva traily

Skoro čtyřicet dobrovolníků, milovníků bajkování na Rychlebských stezkách, přiložilo minulý víkend ruku k dílu a dva oblíbené traily dostaly nový kabát. Tentokrát se opravoval „Tajemný“ a „Prokletý“. Díky brigádám, které se na Rychlebkách pořádají každou první sobotu v měsíci, tohle úžasné místo může pro všechny a zdarma fungovat.

„Na Rychlebky jsme se vydali autem z Olomouce už v pátek odpoledne a kolem čtvrt na osm večer jsme dorazili do kempu, který je součástí základny Rychlebských stezek (RS). Je to krásné místo u potůčku,“ popisuje jedna z brigádnic a pravidelných návštěvnic areálu Monika Klusová, která dorazila s partičkou z Olomouce.

Základna RS sídlí ve starém domku spojeném se stodolou. Stodola slouží jako hospoda, nechybí ani posezení venku s grilem. Ve zděném domku je obchod s bikerskými potřebami, půjčovna kol GT, servis, sprchy a sociálky. „K nutným vychytávkám patří i vapka na omytí kol, bajkování je totiž nesmírně bahnitý sport,“ doplňuje Monika.

Vozí se písek, kope, ryje, hrabe, ...

Brigády se na Rychlebkách pořádají každou první sobotu v měsíci. Sjedou se nadšení bikeři a dobrovolně bez úplaty pomáhají stavět nebo opravovat různé traily. Na zářijové brigádě se opravoval trail „Tajemný“ a „Prokletý“. „Sraz byl v 9 hodin u základny. Sešlo se nás tam asi 37 dobrovolníků. Na vozík se naložila kolečka, lopaty, krumpáče, hrábě, pohrabáče, motyky, mačety, nůše, bedna s tričkama, dostali jsme krásné tričko Brigáda 2014, a tři basy piv na svačinku,“ líčí mladá bikerka.

Směrem k stezkám se vyráželo v šesti autech v 9:30 a nejmladším pomocníkem byla dvouměsíční Anička. Sešly se tu party z jižní a severní Moravy, od Zlína, z Olomouce, jeden pomocník z Pardubic. Muži ženy tak půl napůl. „Škoda, že nepřijel žádný Polák, přitom bývá na RS bikerů Poláků hodně,“ podotýká Monika.

Dobrovolníci dorazili na místo, vyložili nástroje, dostali instrukce a pustili se do práce. „Všechno to řídil Pavel, zakladatel a majitel RS. S barevným sprejem s námi prošel oba traily a označil, co a jak se má opravit. Chlapi vozili na kolečkách písek a štěrk, asi nějaký křemen z místních lomů, kterými se zasypávala vyježděná místa, nebo místa tvořená většími kameny. Tady se z písku vybudoval pohodlnější nájezd nebo sjezd,“ popisuje Monika.

Chlapi se střídali v navážení koleček s pískem, což bylo dost namáhavé, holky například motyčkou kopaly odvodňovací kanálky na místech, kde se držela voda. Nebo odkopávaly menší kořeny. „V některých zatáčkách se odkopal kus břehu, aby byly širší. Taky jsme se pokoušeli odvodnit místo, kde se po měsíčním dešti vytvořil nový potok, přímo přes stezku. A takto jsme si hráli asi do 14 hodin. V poledne nechyběla svačinka s pivem,“ líčí brigádnice.

„Některá místa mi zpočátku naháněla do žil takový adrenalin, že mi bylo špatně od žaludku...“

Odpoledne už každý trávil po svém. „My jsme si uvařili rychlý oběd na vařiči a vyrazili na vyjížďku. Trailem „Wiessner“ jsme vyjeli nahoru a potom „Super flow“ dolů,“ říká Monika. Oba traily jsou technicky poměrně náročné. Weissner vede hodně do kopce a je plný malých ostrých zatáček.

„Některá místa mi zpočátku naháněla takový adrenalin, že mi bylo špatně od žaludku. Je tam například lávka přes potůček, která je přesně za velkým balvanem. Takže je potřeba projet ostrou 90ti stupňovou zatáčku kolem balvanu a trefit se na poměrně úzký mostek. Přitom hrozí, že se celé kolo nevytočí a zadní kolo nenajede na mostek. To by pak biker skončil v potoce. Nevím, že by se to někomu stalo, možná je to hlavně psychologický problém. Ale spousta lidí v tomto kritickém místě raději sundá jednu nohu z kola, takzvaně „odšlápne“ a ujistí se, že je celé kolo na mostku. Pak teprve pokračuje,“ líčí Monika úskalí trailu.

Díky dlouhému deštivému počasí se objevila na trailu další nová obtížná místa, která obvykle bývají suchá. Tentokrát však byla bahnitá a podmáčená. „Na jednom mi nějak uklouzlo kolo, když jsem potřebovala překonat hupík přes skalku. A už jsem letěla na bok. Akorát pode mnou byla menší strž s balvany. Povedlo se mi odcvaknout z nášlapů a odskočila jsem. Takže na mě kolo nespadlo a místo pádu to byl skok, jak se na Moravě říká, hodila jsem žabu,“ pokračuje Monika.

„Po vyjížďce jsme si dali mega porci grilovaných žeber a šli do hospody. Odvážlivci se osprchovali ve studené vodě,“ líčí dál. V celém kempu jsou totiž jenom dvě sprchy, dva záchody a jedna „Toitoika“. Pravidelně se tedy vyčerpá teplá voda. „Na příští sezonu má majitel Pavel v plánu vybudovat nové sociálky,“ dodává Monika.

Rychlebky uspokojí i rodiny s dětmi a úplné začátečníky

V neděli se olomoucká partička vydala na další vyjížďku. „Tentokrát jsme kvůli mokru  zvolili méně náročnou variantu Černý potok,“ říká bikerka. Trasa se jede víceméně v rovinatém terénu, občas se objeví jenom malinké kopečky na vystoupání mezi vrstevnicemi. Kopíruje krásný tmavě hnědý písčitý potok a hodí se pro nenáročné cyklisty. Dá se zvládnout na pevném kole.

„Po Černém potoce jsme vyzkoušeli dva nové traily - Vidnavský okruh a Trail lesů ČR. Shodli jsme se na tom, že tyto traily jsou jako dělané pro rodiny s dětmi, začínající bikery. Jsou to naprosto nenáročné stezky bez překážek, po vrstevnicích, jen drobné hupíky a klopénky. Nádherné bílé pěšiny vedoucí úžasnou přírodou mimo kopce, kolem luk, skrz les. Myslím, že tyto traily přilákají nový okruh cyklistů. Bajker už nemusí jezdit na Rychlebky jenom s kamarády, ale může vzít i rodinu s horším vybavením a užijou si všichni,“ myslí si Monika.

A pak už hurá domů. „Cestou do kempu jsme se zastavili na grilovaného pstruha v místní rybářské baště. Pak jsme sbalili stany, dali na základně kafe a skvělý místní cheese cake. Mají tam totiž kromě grilu vždycky plno úžasných domácích sladkých i slaných buchet a vždycky také výbornou hustou polívku,“ uzavírá Monika. Takže kdo ještě na Rychlebkách nebyl, neváhejte. V listopadu končí sezona!