Rozhovor s Honzou Řeháčkem, stříbrným mistrem jednokolky na mistrovství světa

Jednadvacetiletý pražský talent Honza Řeháček, student ČVUT, se svou jednokolkou patří mezi nejlepší trial ridery světa. Jeho ježdění už dávno není jen cirkusovou atrakcí. Z mistrovství světa v Kanadě si dovezl stříbrnou medaili. S magazínem si povídal o tom, jak se k tak zvláštnímu sportu dostal, jak vypadají začátky a podobně.

Jak ses k jednokolce vůbec dostal a jak dlouho už jezdíš?

Když mi bylo 14 let, byl jsem na akci, kde měl kamarád jednokolku. Začali jsme se na ní učit a navzájem se hecovat, ale bral jsem to jen jako atrakci do cirkusu. Můj pohled se změnil ve chvíli, kdy jsme se byli podívat na závody v Brně (Brno Uni Days 2008). Nevěřil jsem vlastním očím, co se dá na jednokolce dělat, a kolik je disciplín. Doopravdy mě to nadchlo a tak jsem si pořídil vlastní. Od té doby jsem začal trénovat a s přibývajícími zkušenostmi mě to baví čím dál tím víc.

Přibývá u nás zájemců o tento sport nebo naopak?

Když jsem začal jezdit, tak jednokolkařská komunita byla doopravdy velká. Ale postupem času se posouvaly hranice tohoto sportu a málo kdo tomu dokázal věnovat tolik času, aby se udržel mezi ostatními. Bylo to znát na počtu jezdců a ubývalo závodů. Ale v současné době, díky propagaci tohoto sportu, i kvůli jednokolkařské škole Tryone v Brně, jezdců opět přibývá.

Může tento sport dělat každý? Co je zapotřebí, aby se do toho člověk pustil?

Tento sport může doopravdy dělat každý. Jednokolka nestojí moc a jezdit se dá prakticky všude. Díky rozmanitosti tohoto sportu si každý najde svojí disciplínu, která ho baví, a ke které má nejblíže. Mezi hlavní disciplíny patří downhill, flat, street a trial, kterému se věnuji už od začátku.

Teď ses zúčastnil mistrovství světa v Kanadě a skončil na skvělém druhém místě ve své kategorii? Jaký to je pocit?

Mým cílem bylo dostat se do finále mezi top deset jezdců. Cíle jsem dosáhl a druhé místo v mé kategorii pro mě bylo příjemným překvapením.

Jak ses na závod připravoval?

Hlavní je pořádně se vyjezdit a trénovat každý den. Získat jistotu ve skocích a tím potlačit strach a posílit psychiku.

Během soutěže se musíš pekelně soustředit. Jak to zvládáš?

Důležité je pročistit si hlavu a závod si předem naplánovat. Většinou závody zvládám takticky dobře a dopadají líp, než čekám.

Chystáš se na další závody?

Ano, určitě nechci vynechat mistrovství Evropy konající se dvakrát do roka. Nejbližší halové mistrovství, které je tradičně pořádané v Německu, se pojede v únoru. Dále se chystám na další mistrovství světa, které bude za dva roky ve Španělsku.

Co bys doporučil těm, co chtějí s tímto sportem začít?

Začátky jsou obtížné a člověk musí mít trpělivost. Vypracovat se k nějakým výsledkům je dřina, ale určitě to stojí za to. Navíc je na všech akcích a závodech skvělá atmosféra a máte šanci seznámit se se zajímavými lidmi z celého světa.