S WTCrew o freebordingu na nekonečných alpských silničkách a „deskových“ sportech všeho druhu

WTCrew je neformální partička sportovních nadšenců převážně ze Zlína, která se nebojí sportů jako freeboarding, longboarding, lezení, bike, v zimě freeride na snowboardu a podobně. Začínali v oddíle orientačního běhu a dneska na svých výpravách po celé Evropě natáčejí úžasná videa. Letos se chystají do Skandinávie, kde chtějí také natočit film. S magazínem si povídal jeden z členů skupinky - Honza Hubáček.

Co je zač vaše parta, jak dlouho spolu jezdíte a cestujete?

Většina z nás dříve dělala orientační běh. Už v poměrně útlém věku jsme obráželi s oddílem téměř celou republiku a trávili společně tréninky v týdnu a víkendy na závodech. Postupně jsme přicházeli na to, že pro nás existují atraktivnější sporty, jako je snowboarding, a s tím spojený pobyt na horách, což nás neskutečně nadchlo a ještě více utužilo. Od našich prvních šílených výletů různými vlaky či autobusy uběhlo přes šest let a rádi na to vždy vzpomínáme.

Jste tedy nějaká stabilní skupinka? A co všechno společně děláte?

Jisté stabilní jádro naší party určitě existuje. Pocházíme z města Zlín, které bych nazval takovou naši základnou, i když v poslední době hodně lidí odjíždí například na zimní sezóny pracovat do Alp, další v létě za prací po republice, jiní za studiem a podobně. Ale vždy, když je na to čas, snažíme se společně vymyslet výlet s cílem objevování. V zimě na snowboardech, v létě děláme freebording, wakeboarding, longboarding, hiking po horách, kolo...

Byli jste na Balkánu, ve Švýcarsku, kde ještě? A proč jste se rozhodli vybrat jako další cíl Skandinávii?

Před dvěma lety jsme já a další tři kamarádi dostali možnost jet pracovat na zimní sezónu do Alp, což byla skvělá zkušenost. A protože jsme vydělali docela dobrý peníze, nezbývalo než je využit k dalšímu cestování. A jelikož jsme na jaře byli na západě Rakouska, ve Vorarlbergu, zbývalo přejet hranice a poznat zase víc.

Přes komunitu freeborderů jsme dostali kontakt na skvělého člověka, jezdce na snowboardu i freebordu a zároveň kameramana, který bydlí ve švýcarském Verbieru. Projeli jsme spoustu vytipovaných lokalit a dostali se až právě za Sebem, se kterým poté společně vznikl materiál na video ze Švýcarska. Tímto mu patří velký dík za vše, co pro nás udělal.

A jak všichni víme, Švýcarsko není levná země, a když jsme takhle jeden večer v Bernu plánovali další výlety, přišel nápad jet se podívat na druhý konec Evropy. Do zemí, které jsou pro nás dostupnější. Vyrazili jsme tedy na Balkán. Ten byl úžasný, všichni jsme zase poznali něco jiného, kontrastního s tou západní Evropou.

Jinak coby Zlíňáci jsme to měli, jak se říká, přes kopec na Malou Fatru k sousedům Slovákům a do Tater. A letošní Skandinávie? Důvod prostý, je to sever, je to opět kontrastní změna, zase jinak nádherná příroda a kus země. Sami jsme zvědaví.

Natočili jste pár videí, která mají v komunitě kolem těchto sportů docela ohlas. Ve Skandinávii by měl vzniknout další film?

Vzpomínky jsou to nejcennější, a pokud je máš podpořený ještě ve formě videa a fotek, má to pro nás ohromnou hodnotu. V Norsku, kde budeme z největší části trávit náš čas, chceme určitě zase natáčet, dokumentovat náš život. A protože se snažíme jet vše hrozně „low budget“, možná to bude i vtipný. A samozřejmě hlavně ten freebord a longboard. Dopředu už máme vyhlídnuté spoty, jako je například neskutečně zkroucená a dlouhá cesta u města Lysebotn.

Dost často jsme bojovali s video technikou, protože to taky všechno není úplně zadarmo, ale tento rok se nám podařilo sehnat docela slušnou výbavu. Já osobně se hodně těším právě i na to natáčení. Co se týče délky filmu, uvidíme, kolik toho vznikne, ale nechceme diváky unudit, takže celovečerák nečekejte.

Dolů po transfagarašské magistrále:

Video za Švýcarska:

Nice 2 meet U 2: FULL MOVIE from Freebord Czech on Vimeo.

Čím se vlastně kdo z vás živí, pracujete nebo studujete?

Je to různé, někdo už dostudoval vejšku a začíná pracovat, někdo pracuje víceméně po střední škole, další stále ještě studují. Ale bez peněz to v naší společnosti moc nefunguje, takže se každý po svém snaží vydělat, jakkoli to jde. Jak jsem již říkal, sezónní práce v zahraničí se nám fakt osvědčily, a když je to spojený s tím, co tě baví, je to nejlepší kombinace. Taky to ovšem někdy vypadá i jinak, takže kolikrát i za dočasnou práci ve fabrice jsme rádi.

Když jsem na videu viděla, jak si to smažíte z rumunského Fagaraše po silničce na freebordu, napadlo mě, jaké to asi je, když se člověk vyseká. Padáte někdy?

Ke každému deskovému sportu ty pády patří. Když začínáš, je to častější. Ale tím, jak je ten freebord pohybem podobný snowboardu, rychle to chytíš do nohy, zlepšuješ se a padáš míň. Druhá věc pak je, když jdeš něco zkoušet třeba do skateparku, hrotíš nový a větší věci, tam se pak s pády počítá.

Ale v rychlostech musíš i hodně věřit, že to všechno dobře dopadne. Nás už dnes nezklame hlava nebo tělo, ale spíše technika (ložisko, trucky, kolečka, ...) a nebo prostě jenom obří traktor v protisměru (smích). A tím bych chtěl právě upozornit na výhodu freebordu. Dá se zastavit na hodně krátké vzdálenosti do nuly, a to bez většího úsilí, jako je tomu třeba u longboardu.

A samozřejmě je důležité nosit chrániče. Hlavu máš jenom jednu, takže bez helmy na prkno nelez, a zbytek končetin a kloubů a všeho si ze začátku chraň určitě taky.

V zimě jezdíte na snowboardu, máte nějaké oblíbené freeridové lokality?

Zmiňoval jsem Slovensko, Malou Fatru - Kriváň a Chleb, skvělé freeridové středisko, nám nejbližší. Část party taky už jednou byla v rumunské Sinai a pochvalovali si to. Jinak ty Alpy, zdroj všeho. Tuto zimu jsme navštívili například Nassfeld, protože i přesto jak bylo v Alpách dost sucho, jižní Rakousko, Karnten, to shráblo asi všechno a my se tam topili v šesti metrech sněhu. A za zmínku určitě stojí již zmiňovaný Verbier ve Švýcarsku, kde se pořádají i freeridové závody a kde je sníh až do června.

Závodí někdo z vás? Nebo o tom uvažuje?

Freeride závod z nás nikdo nejel, krom Švýcara Seba, který to všem hrozně natřel. Neříkám, že bychom to nechtěli zkusit, ale není nad pohodu, kdy si vyšlápneš kopec, dáš chill na vrcholu a pak ho sjedeš. Závod je vždycky v něčem hrot. My jsme jezdili na jibové závody, to není tak rozsáhlý sport, a taky je to dost o těch lidech, které zase po dlouhé době potkáš, než o nějakým závodění. V orienťáku jsme odhodlaně závodili, ale v těchto sportech to o tom podle mého není.

Je ještě něco, co bys chtěl dodat?

Ať si každý najde něco, co ho v životě baví a naplňuje. Je potřeba utužovat vztahy s přáteli a rodinou, protože bez těch lidí to není tak zábavné. Lidi by neměli sedět jen doma a stěžovat si na svět. Měli by si zkusit vypadnout pryč, do méně komfortního prostředí, kde se teprve ukáže, jaký je kdo člověk.

Taky bych rád dal vědět komukoli, kdo tenhle rozhovor čte, ať se nebojí a zkouší nové věci. Klidně ať nás kdokoli kontaktuje, rádi zapůjčíme vybavení, pomůžeme v začátku, podnikneme společně výlet, jsme zkrátka otevření všemu.

A kdo by chtěl podpořit partičku WTCrew na jejich cestě za severským dobrodružstvím a dočkat se dalšího inspirativního filmu, může skrze projekt startovač.cz.