Team Fatrion o parkouru: V zimě si nahrneme sníh před garáže a z garáží skáčeme do sněhu

alt

Podobně jako skateboarding je i parkour vlastně takový „městský“ sport. Běžci se snaží pomocí atletických a gymnastických pohybů překonávat běžné „městské“ překážky, jako jsou zábradlí, lavičky, zídky a podobně. Přitom se snaží zkrátka dostat z bodu A do bodu B. O tomhle netradičním sportu si s magazínem povídali mladí nadšenci z Hranic na Moravě.

Trojice kluků z teamu Fatrion – šestnáctiletý Pavel Haleňák a Dominik Bodínek a čtrnáctiletý Tomáš Vokolek – objevila parkour videa před pár lety na internetu a doslova je nadchnul. Dnes předvádí své exhibice na různých akcích a sklízejí obrovské aplausy.

Už máte za sebou pár vystoupení. Jak se cítíte, když vystupujete před publikem?

Pavel: Před vystoupením mám menší stres, ale potom je to ten nejlepší zážitek.

Dominik: Je to fajn pocit, jak se na vás všichni ti lidi koukají a je vidět, že je to opravdu baví.

Kde vlastně trénujete? Potřebujete nějaké zvláštní parky, překážky?

Pavel: Dá se trénovat všude. Vhodných parků ale u nás není zas tak moc a obvykle jen ve větších městech. Jako překážky poslouží například zábradlí, zídky, lavičky a mnoho dalších.

Dominik: Existují i speciální hřiště, která ale stojí moc peněz. V Hranicích takové bohužel nemáme.

alt

Kde trénujete přes zimu?

Pavel: Přes zimu se snažíme trénovat v tělocvičně, ale máme ji k dispozici jen v úterý a to je pro nás málo. My potřebujeme trénovat pořád, tak si vždycky nahrneme sníh před garáže a z garáží skáčeme do sněhu.

Tomáš: Pokud je hodně sněhu trénujeme venku, když je škaredě chodíme do tělocvičny.

Co vás motivuje k tomu vstát a jít trénovat? Máte nějaké plány a cíle?

Pavel: Mě motivuje každodenní zlepšování, i když třeba jen o malý krůček. Našim cílem je najít pár sponzorů a natočit pořádná videa. Chtěli bychom vyrazit na různé tripy po světě. Taky bychom rádi hodně fanynek.

Dominik: Motivuje mě hlavně to, že když nevstanu a nepůjdu trénovat, tak se nebudu zlepšovat v tom, co mě baví. Chci být hodně dobrý a později trénovat i někde v zahraničí, s těma slavnýma!

Může s parkourem začít každý?

Pavel: Může, ale musí chtít. Není to jen o tom párkrát za den skočit, je to celodenní dřina.

Tomáš: S parkourem muže začít úplně každý, musí hlavně chtít a jít si za tím.

Pořádají se i nějaké závody nebo tábory a workshopy, kde se parkour dá naučit?

Pavel: Závody jsou jednou ročně - Art of Motion. Známý tábor je třeba Zohir camp, i různé workshopy se pořádají.

Dominik: Ještě různé parkourové jamy. Těch je během roku spoustu. Tomáš: Tady v Česku je ještě každoroční soutěž Artmoving.

Je to nebezpečný sport? Zranili jste se někdy?

Pavel: Ano je, proto se snažíme posilovat, abychom zpevnili tělo. Já jsem se zranil jednou a už se to nikdy nestane .

Dominik: Nebezpečný sport to určitě je a já osobně jsem nějaké těžší zranění ještě neměl. Tomáš: Samozřejmě nějaká zranění byla, ale jsme opatrní a snažíme se, aby se nám nic nestalo.

Na závěr se zeptám, co holky? Letí na tenhle sport?

Pavel: No, nevím, jestli přímo letí, ale myslím, že se jim to líbí. Doufám, že nějaké fanynky máme.

Dominik: Myslím, že na to holky letí. Fanynek máme hodně!

Tomáš: Holkám se to hodně líbí.