ROZHOVOR: V Třinci se jel Českomoravský pohár v bikrosu. Závodilo 129 jezdců z ČR i Slovenska

Českomoravský pohár v bikrosu se letos obzvlášť vydařil. Jako obvykle slavili úspěchy domácí jezdci, třinecký bikros totiž znají v celé České republice. Utkalo se 129 mladých závodníků z Česka i sousedního Slovenska. Počasí jezdcům přálo, dráha byla skvěle připravená, nikomu se nic nestalo, co víc si přát. O závodech a třineckém bikrosu obecně si s magazínem povídal jeden z pořadatelů, Petr Ostruszka z TJ BMX Třinec.

Jak hodnotíte výsledky závodů?

Z pohledu umístění našich jezdců dopadly závody výborně. Jeli na domácí dráze, kterou mají dobře natrénovanou. Samozřejmě máme umístění na bedně - Míša Wantuloková získala 1. a 3. místo, Ondra Ostruszka 2. a 3. místo. Ale nejde ani tak o ta skvělá místa, jsou to děti a pochvalu si zaslouží všichni. Soutěží mezi sebou od šesti let, znají se a jsou kamarádi. Každopádně, kdo si zkusil dráhu jen tak projet, dá mi jistě za pravdu, že to jsou borci úplně všichni.

Z mého pohledu je úspěch, že se nikomu nic nestalo, že se akce povedla bez závad a komplikací. Výsledky jezdců jsou obrazem poctivého tréninku. Opravdu si vážím všech kluků i holek, co nás reprezentují.

Objevil se na závodech nějaký nový talent?

Z jednoho závodu nejde poznat talent. Pokud se někdo nový objeví a sportu se začne věnovat naplno, je možné, že se v něm talent probudí, ale bez toho aktivního závodění a tréninku talent zanikne. Samozřejmě jsou děti více a méně nadané na tento sport, zapojit se ale musí i rodiče, bez těch to nejde. Tréninky, výjezdy na závody, soustředění, ...

Samozřejmě taky je třeba dítě trochu tlačit a připravit mu jakýsi řád. Musí chodit pravidelně na tréninky, brzy vstávat o víkendu na závody, připravovat se i doma a podobně. Pokud bychom se řídili jenom tím, co dítě chce či nechce, tak nikdy nic nebude dělat pořádně a bude jen střídat sporty a koníčky. Navíc tenhle sport bere nejen čas, ale i peníze, ale ty jsme schopni utratit za hloupější věci, ne?

Zúčastnily se třineckých závodů i nějaká známá jména?

Mohli jsme na závodech vidět úřadujícího mistra republiky v bikrosu kategorie „elite“ - Honzu Švuba, ten reprezentuje ČR ve světě. Navštívil nás také několikanásobný mistr republiky, dnes již trenér řepského oddílu - Lukáš Tamme. A od nás nechyběl náš třinecký nejlepší jezdec - Tomasz Trombik, bývalý mistr republiky v kategorii „elite“, samozřejmě už jen jako divák. Představoval bych si ho jako trenéra oddílu, ale to je zatím jen má představa.

Jak se závody celkově povedly – počasí, atmosféra, organizace?

To je ta hlavní, prioritní věc, kterou mám v hlavě již několik týdnů před závody. Počasí jsme si snad lepší nemohli přát a právě to vždy ovlivňuje i celkovou atmosféru závodů. Máme opravdu dobré ohlasy, jen je škoda, že přišlo celkem málo diváků. Což je asi tím, že už je skoro po sezoně. A samozřejmě to není tak komerční sport, jako jiné sporty, které plní stránky novin, ale své příznivce má.

O celou organizaci závodů se staráme my, tatínkové a maminky jezdců, v našem volném čase.
Často si bereme i volno v práci, abychom mohli makat na dráze nebo jet s klukem či holkou na závody. O tom je zkrátka bikros.

Byla organizace závodů náročná?

Určitě ano, pro nás pro všechny z oddílu. Je spousta věcí, které mohou narušit běh závodů, proto je třeba vše předem naplánovat. Některé klíčové složky je třeba zajišťovat už několik měsíců před závody, třeba zdravotní zabezpečení, úpravy dráhy, ozvučení, sponzory a podobně. Týden před závody je již v podstatě vše hotovo a jen se dolaďují podrobnosti, chystá se bufet a tak. Dráha již musí být tvrdá, upravená, ceny koupeny, zázemí bufetu zajištěno, rozhodčí a lidi kolem zajištění.

Co všechno to obnáší po té personální stránce, je potřeba mít kvalifikované rozhodčí....

Se závody typu ČMP je to dost náročné na lidi. Závod má svá pravidla, na které dohlíží hlavní komisař závodu. Ten musí mít licenci rozhodčího. K němu ještě patří asistent, cílový rozhodčí, obsluha cílové kamery, administrátor závodu plus dalších devět lidí z oddílu, kteří mají svou funkci na dráze (traťový komisař, startér, řazení jezdců v předstartu, zápis v cíli), ale také maminky a známí do bufetu. To jsou všechno lidi, kteří přispívají k rychlému odjetí závodu a dobré atmosféře. Bez těch to nejde a všem patří veliké díky a „klobouček dolů“.

Je potřeba nějak speciálně připravovat trať?

Úprava dráhy stojí nejvíce času a i peněz. Skoky a překážky na dráze je třeba udělat ne pro jedno kolo, ale pro osm kol vedle sebe tak, aby všichni měli stejné podmínky a měli možnost předjíždět. Bikrosová kola nejsou odpružená, takže dráha musí být hladká a bez kamenů, tvrdá a překážky tvarovány tak, aby měly správný odraz, dopad, nájezd a podobně. Úprava dráhy začíná minimálně měsíc před závody. Veškeré velké změny na dráze, nový skok, úprava skoku či předělání překážky pomocí hrubé techniky, se musí dělat po sezoně nebo až po závodech.

Jak je hodnocený třinecký bikrosový areál v rámci ČR?

Třinecká dráha v době svého vzniku (1994) patřila mezi špičky, pořádaly se na ní repre soustředění, dokonce se na ní jednou jelo mistrovství Evropy. Je to hlavně díky perfektně tvarovaným zatáčkám, které v době svého vzniku předstihly dobu. Teprve dnes se dělají zatáčky na jiných drahách po třineckém vzoru. Třinecký bikros má v ČR silný a dobrý zvuk, říkají nám „oceláři z třinca“. Snažíme se dobré jméno udržet, abychom pořád patřili mezi ty nejlepší dráhy v ČR.

Nicméně rychlému trendu ve sportu nestačíme. Startovní pahorky se dělají vyšší, dělají se PRO sekce pro elitní jezdce a většinou i profi zázemí pro jezdce a jejich doprovody, jako jsou ubikace, sprchy, tribuny... a to vše stojí spoustu peněz. Zařazením sportu do olympijských disciplín vzrostly nároky na minimální standardy na pořádání větších závodů typu mistrovství ČR nebo ME. Takže zatím máme v plánu pořádání závodů Moravské ligy, volných závodů pro nelicenční jezdce, popřípadě závodů Českomoravského poháru, jak tomu bylo minulou sobotu.

Juknětě na povedenou videoreportáž ze závodu: